
Lucie Krehanová
Křešice, 31 let, zdravotní sestra se specializací ARO
„Zkulturníme veřejná prostranství, vybudujeme dětská hřiště pro malé děti a zázemí pro mládež k aktivnímu využití volného času.“
Rozhovor s kandidátem
Nejdříve nám prosím řekni něco o sobě.
Jmenuji se Lucie Krehanová, bydlím v Pražské ulici č.76 , až skoro v Nučnicích. Bydlím tu od narození.
Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu v Ústí nad Labem a poté při zaměstnání specializaci ARIP, tj. sestra pro intensivní péči. Také mám masérský kurz pro sportovní a kondiční masáže. Pracovala jsem 5 let na ARU v Litoměřické nemocnici. Nyní jsem již pátým rokem na mateřské s 5ti letým Šimonem a 2 a půl letou Stelou. Ti jsou mým největším koníčkem a hnacím motorem, tu v našich vesničkách něco změnit. Jinak ráda fotografuji, hrabu se v záhonkách, houbařím a někdy si i trošku zasportuji.
Co Tě vedlo přidat se ke sdružení Křen se Zatřese ?
Oslovil mne Ondřej Štědrý a probrali jsme, co se nám líbí a nelíbí. Vůbec jsem nevěděla, že už má super partičku bojovníků a s radostí jsem se přidala. Název mě vskutku rozesmál a z pracovního názvu byl rázem název oficiální. Vždyť sranda musí být a kdo jiný by se měl podílet na chodu našich obcí, než tlupa mladých lidí s hlavami plných nápadů ? Tím samozřejmě nemám nic proti paní starostce. Myslím, že jí můžeme být jako obce dost vděčné, za zvládnutí povodní v srpnu 2002 a hlavně, že nejsme v dluhu. To klobouk dolů.
Co bys chtěla v obci změnit ?
Určitě kvalitní hřiště pro děti. Robátek je tu spousta a pořádné hřiště nikde. Bezpečně přejít silnici. Zpomalit šílence za volantem či na motorce a machry na vodních skůtrech poslat kamsi dál, kde neotravujou svým rámusem. Místní nerozhlas proměnit na rozhlas, který uslyší nejen Ti, co stojí pod amplionem. Vždyť mobil má dnes každý. Vrátit naší škole její bývalou oblibu a také zapojit občany všech věkových kategorií do společenských aktivit a akcí, a nenadávat jen okolo, ale řešit problémy tam, kde se řešit dají. I když doma slyším, že jsem naivní, třeba se nám to podaří.
Děkuji za rozhovor.
Ptala se Lenka Špittová

